Poslední dny zimy prožívali lidé v minulosti často ve znamení zábav a bujarého veselí. Byl čas masopustu.

Nastal již svátkem Tří králů a pokračoval až do doby předvelikonoční, kdy vrcholil závěrečnými dny, nazývanými masopust, fašank, končiny nebo také ostatky.

V životě mnoha lidských generací hrál důležitou úlohu jako zlomový bod na rozhraní dvou ročních etap. Dokončovaly se drobné práce z předešlého hospodářského roku, ale zároveň se všichni připravovali na počátek nové hospodářské sezóny.

Samotný masopust však vrcholil ve třech dnech před prvním dnem zvaným Popeleční středa. Před dlouhým předvelikonočním půstem si chtěl každý ještě dopřát do sytosti jídla, tance a bujarého veselí. Nejtypičtější součástí závěru masopustu byly obřadní obchůzky a rej maškar. To, co chasa vykoledovala, nakonec zpeněžila a utratila u taneční zábavy.

Různé převleky a masky byly nejvýraznější v zimním období. Advent s maskami Barborek, Mikuláše s andělem a čertem i jinými. Jejich převleky byl z velké části tvořeny z doma nalezených kusů- košilek, spodniček, plachet. Čert měl obrácený kožich, vysoké boty, Mikuláš vyšívanou plachtu jako sukni. K tomu se dotvářely potřebné součásti z papíru, textilu a kůže.

Výjimečné jsou v tomto výběru obřadních oděvů masopustní masky. Ty byly již stylem více zaměřeny na jednorázové použití a jen se doplňovaly o součásti denního použití. I přes to, že byly oblékány jednou za rok, měly stejně jako běžný kroj zažitý řád a zvykovou zákonitost.

Některé z masopustních masek mají prastarý původ dokonce až v době pohanské, jiné jsou novodobými inovacemi a aktualizací. Obyvatelstvo oplývalo při jejich přípravě neobyčejnou fantazií. Téměř v žádné z masopustních obchůzek nesměl chybět medvěd, oblečený v kožichu nebo omotaný hrachovinou nebo slámou. Medvěda vodila na provaze jiná maska, medvědář nebo žid.

Medvědovi se přisuzovaly magické plodonosní vlastnosti, které mohly být přeneseny na ženy i celé hospodářství. Při každé zastávce si s ním tedy musela hospodyně či děvčata zatancovat, odepřít mu tanec bylo nemyslitelné. Pokud byl medvěd oděn do slámy nebo hrachoviny, snažily se ženy kousek od něj odtrhnout a ten pak vkládaly drůbeži do hnízda, aby se vyklubalo hodně kuřat.

Slaměný medvěd se svým přestrojením podobal východomoravské masce pohřebenáře, muže oděného také do slámy s papírovými ozdobami a třásněmi na hlavě. Při své obchůzce v masopustní pondělí držel v jedné ruce rožeň, na který napichoval masopustní výslužku, v druhé měl karabáč nebo bič. Obyvatelé mu o záda rozbíjeli staré hrnce, které již nebyly k užitku.

K nejstarším formám masek patří převleky mužů za ženy, hlavně nevěsty. Tento zvyk souvisel s množstvím uzavíraných sňatků v tomto období, ale lze ho chápat i ve vztahu k ostatním skrytým erotickým motivům masopustu, které měly zajistit zdar hospodářství v novém roce. Častým námětem bývaly i běžné profese a povolání z bezprostředního okolí.

V průvodu tedy chodili řezníci, holiči, dráteníci, ale i hasiči, vojáci, lékaři. Masopustní maska byla často prostředkem výsměchu a kritiky některých lidských vlastností. Většinou novějšího původu jsou masky zvířecí, mezi nimiž nechyběl ani velbloud, slon a opice. Domácí zvířectvo zastupovali vedle medvěda kůň, vizovičtí řezníci chodili při obchůzce s teletem, ve Vsetíně zase průvod provázel vlk. Spatřit bychom mohli i démonické postavy smrtky, hastrmana, čerta nebo strigy.